Odpouštějící software
Odpouštějící software toleruje lidské chyby a umožňuje snadné zotavení. Cílem je zlepšení uživatelského zážitku a zvýšení spolehlivosti systému.
Dobrý návrh omezuje možnosti selhání. Přesto při interakci lidí s digitálním rozhraním dochází k chybám. Odpouštějící software (anglicky Forgiving Software) nevytváří z chyb osudové stigma. Žádná chyba by neměla končit ve slepé uličce bez možnosti návratu. Chybování je běžnou součástí objevování, učení se a získávání zkušeností.
Notebooky si získaly velkou oblibu také pro svou nezávislost na napájení z elektrické sítě. U stolního počítače přerušení přívodu energie končí ztrátou rozpracovaných úkolů. Notebooky před vybitím baterie převedou obsah krátkodobé paměti na pevný disk a po obnovení přísunu energie můžete pokračovat tam, kde jste přestali. To je typická ukázka odpouštějícího designu.
Principy odpouštějícího designu jsou důležité u činností ohrožujících život. Obvykle zahrnují různé kompenzační mechanismy a vícenásobné jištění. Asi nepřekvapí, že poptávka po odpouštějícím designu se objevuje s potřebami vojska během druhé světové války. Na jedné straně při obecné mobilizaci přicházejí do armády ovládat komplikované stroje lidé bez předchozích zkušeností, na straně druhé je i v civilních profesích potřeba zkušené profesionály nahradit pracovníky bez průpravy.
S prvními počítači se objevily i první počítačové chyby. Že má software mouchy se už roku 1947 přesvědčil i tým, ve kterém na Harvardově univerzitě pracovala budoucí kontraadmirálka Grace Hopper. Jejich sálový počítač vyřadil z provozu motýlek uškvařený na relé 70 panelu F.
O několik desítek let později zavládla v informačních technologiích demokratizace a komplexní informační systémy už neovládají proškolení profesionálové. Běžně musíte použít nástroj, se kterým se setkáváte poprvé. A proto vám musí odpouštět chyby. Koncept odpouštějícího softwaru se objevuje v roce 1986 mezi osmi pravidly interakčního návrhu v knize Designing the User Interface od Bena Shneidermana.
William Lidwell v knize Universal Principles of Design návrhářům nabízí šest nástrojů pro docílení odpouštějícího softwaru:
Afordance – pokud je už od pohledu jasné, jak nástroj použít, snižuje se nebezpečí vzniku chyby.
Zvratitelnost akcí – systém vytváří podmínky pro návrat do stavu před chybou.
Záchranná síť – omezí ničivý dopad chybných rozhodnutí a akcí.
Zvědomění – u potenciálně ničivých a nevratných akcí se ujistěte, že uživatel chápe důsledky a činí své kroky vědomě.
Výstrahy – upozorní uživatele na přicházející nebezpečí a informují ho o aktuální situaci.
Podpora – nabízí nápovědu, dokumentaci systému, odbornou asistenci, vyhledání zdroje problému a opravné prostředky.
V přehledu nástrojů chybí předcházení chybám a defenzívní design. To ale vydá na samostatná hesla.
