Design by Committee
Design by Committee je postup, kdy návrhy podléhají skupinovému rozhodování. Vede k nevýrazným kompromisům bez vize. Design je sice týmová disciplína, ale nikoli kolektivní navrhování.
Design by Committee. Stává se to běžně: Designér přinese na poradu návrhy, aby je odprezentoval, a za chvíli už sedí a mění je podle instrukcí, které mu ostatní účastníci porady dávají. To už není designer, to je jukebox, co hraje písničky na přání.
Výsledek bývá v lepším případě velmi kompromisní, nemastný a neslaný. Záměrem bylo vyhovět každému, a nakonec není spokojený nikdo. Každý si přidá, co má rád a co se mu líbí, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Po cestě se vytratila vize, jedinečnost i inovace. Těžko pak takový koncept drží pohromadě a jen velmi složitě se hledá jeho vnitřní uspořádání, které by dovolovalo rozvíjet a škálovat ho.
Design je sice týmová disciplína, ale tahle hra má docela jiná pravidla než kolektivní navrhování. Designerský tým by měl být složený z různorodých osobností s rozmanitou zkušeností a zázemím. Spíš než, aby skupina lidí společně tvořila jeden výstup, tvoří designéři vedle sebe a vzájemně se inspirují, experimentují, navazují na sebe, učí se jeden od druhého a vypůjčují si. Návrhy rychle prototypují, ověřují a rozvíjejí v iteracích. Z gejzíru nápadů se uplatní jen ten, který přežije testování s uživateli.
Smyslem designování je precizně popsat problém, a ten pak účinně vyřešit. V designerských týmech je těžké přesně určit autorství. Někdo s nápadem přijde, někdo ho doplní, další vylepší, dotáhne. Designérům však zůstává suverenita i odpovědnost, nemůžou se schovat za kolektivní hlasování. Ve sporných otázkách vždycky rozhoduje ten, kdo může špatným rozhodnutím nejvíce ztratit. V kolektivním rozhodování ale není zodpovědný ve výsledku nikdo.odprezentoval, a za chvíli už sedí a mění je podle instrukcí, které mu ostatní účastníci porady dávají. To už není designer, to je jukebox, co hraje písničky na přání.
Výsledek bývá v lepším případě velmi kompromisní, nemastný a neslaný. Záměrem bylo vyhovět každému, a nakonec není spokojený nikdo. Každý si přidá, co má rád a co se mu líbí, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Po cestě se vytratila vize, jedinečnost i inovace. Těžko pak takový koncept drží pohromadě a jen velmi složitě se hledá jeho vnitřní uspořádání, které by dovolovalo rozvíjet a škálovat ho.
Design je sice týmová disciplína, ale tahle hra má docela jiná pravidla než kolektivní navrhování. Designerský tým by měl být složený z různorodých osobností s rozmanitou zkušeností a zázemím. Spíš než, aby skupina lidí společně tvořila jeden výstup, tvoří designéři vedle sebe a vzájemně se inspirují, experimentují, navazují na sebe, učí se jeden od druhého a vypůjčují si. Návrhy rychle prototypují, ověřují a rozvíjejí v iteracích. Z gejzíru nápadů se uplatní jen ten, který přežije testování s uživateli.
Smyslem designování je precizně popsat problém, a ten pak účinně vyřešit. V designerských týmech je těžké přesně určit autorství. Někdo s nápadem přijde, někdo ho doplní, další vylepší, dotáhne. Designérům však zůstává suverenita i odpovědnost, nemůžou se schovat za kolektivní hlasování. Ve sporných otázkách vždycky rozhoduje ten, kdo může špatným rozhodnutím nejvíce ztratit. V kolektivním rozhodování ale není zodpovědný ve výsledku nikdo.
